XV. MTB 2008 - Francie
Tak ještě jednou letos do Francie. Jede nás tolik, že ani všechny účastníky zájezdu neznáme a ani v průběhu zájezdu to není lepší. Jedeme ve třech, tj. Šárka, Klára a já.
1.8.2008
Vyjíždíme po jedné hodině, v klidu projíždíme Prahou a pokračujeme směr Rozvadov, Norimberk a dál na Štrasburk. Stmívá se a začíná pršet a tak zastavujeme na parkovišti u Baden-Badenu a zde přespíme v autě. Ráno zjišťujeme, že vedle nás stojí Pavel s Kryštofem a Šimonem a tak pokračujeme spolu.
2.8.2008
Před osmou jsme u SUPER U v Colmaru
ale protože ještě nemají otevřeno, jdeme na prohlídku staré části města. V sobotu ráno je zde skoro naprostý klid. Nakupujeme základní potraviny (víno, sýry a bagety) a pokračujeme do kempu. Je to dost do kopce, leží ve výšce 750 m/m.
Dostali jsme samostatné parcely abychom nikoho nerušili, čekáme na ostatní ale ti se zasekli v Decatlonu a tak vyjíždíme sami. Jedeme s Pavlem a klukama ale v prvním kopci Kryštofovo kolo vydává podivné zvuky a dál se mu nechce. Pavel se na něm vrací a my jedeme dál. Mapa 1:100 000 není pro tuto oblast moc vhodná a tak se motáme po lesních cestách dokola, pěšky vodíme kola borůvčím a musíme se vracet. Jedeme dál pěkným sjezdem a následně zjišťujeme, že zpět je to poněkud do strmého kopce. Asi to tu nebude jednoduché, kopečky nejsou tak nevinné jak vypadají.
3.8.2008
Vyrážíme na jezera Lac Noir a Lac Blanc. Vede nás Petr a tak nemusíme příliš sledovat cestu. Pouze nás zneklidňuje nadmořská výška kempu, dojezdy nebudou z kopce ale právě naopak. Příjemnou cestu lesem a přes ohradníky střídá asfaltka, po stoupání navštěvujeme museum 1. světové války v Linge.
Pokračujeme na jezera a pak sjíždíme trochu krkolomnou cestou až do Orbey. Zde je ohromný bleší trh, jdeme se podívat ale brzy nás to omrzelo. Normální trhy s pohledem na sýry a klobásky jsou mnohem zajímavější. Vyrážíme směr kemp a čeká nás samozřejmě stoupání ale není to tak nejhorší, něco okolo 250 m.
4.8.2008
V kempu je dost špatné počasí, mraky jsou nízko a prší. A tak vyrážíme auty do údolí Rýna ke Colmaru. Zde je krásné počasí, škoda, že jsme si nevzali kola. Navštěvujeme další z nejkrásnějších vesniček Francie a to Riquewihr,
Hunawhir
a také městečko Ribeauvillé. Obdivujeme všudypřítomné čápy a jednoho plyšového si kupuje i Klára. Cestou zpět se zastavujeme v Colmaru v Decatlonu a i my se zde trochu zasekáváme. Pak ještě SUPER U a jedeme zpět. Asi jsme neměli spěchat, z krásného teplého počasí se vracíme do studeného a sychravého kempu.
5.8.2008
V kempu nic moc a tak zase dolů. Tentokrát i s kolama, jedeme s Pavlem na rozdíl od ostatních na jih a ne tam, kde jsme byli již včera. Parkujeme v centru Turckheimu, abychom se vyhnuli vykradení aut. Vyrážíme na cestu pěti hradů což představuje stoupání do více než 600 m/m. První zastávkou je Chateau Filixburg, což je však jen věž a pobořené hradby. Stoupáme dál až na Chateau Hohlandsburg. Jedu pomalu a tak ostatní jedou napřed a na rodinnou vstupenku jsou na hrad. Je z něj nádherný výhled do všech stran, všude hraje příjemná hudby a tak zde i poobědváme. Příjezd k hradu je řízen semafory a tak nám oběd zpříjemnilo sledování Belgičana stojícího před věčnou červenou. Netroufl si jí projet a tak nakonec musel zajít zpět na hrad aby mu pustili zelenou. Tak se stalo ale byla tak krátká, že nakonec stejně musel projet na červenou. Jedeme ještě chvíli do mírného kopce a pak už následuje sjezd. Ještě musíme zastavit u trojhradí abychom měli všech pět hradů z krku ale jsou to opět jen tři věže blízko sebe s rozbořenými hradbami.
A tak pokračujeme dolů, míjíme Husseren a pokračujeme mezi vinicemi do Voeglinshofenu. Odtud už jedeme jen cestičkami mezi vinicemi, orientujeme se jen tak od oka ale zde nejde zabloudit. Prohlížíme si ještě Gueberschwihr a samozřejmě i Eguisheim. Vracíme se přes Wettolsheim a Wintzenheim zpět k autům a výlet zakončujeme pivem a zmrzlinou v parku v Turckheimu.
Vracíme se do kempu a rozehráváme turnaj v petanque. Se Šárkou jsme stihli sehrát tři vítězné zápasy ve velmi redukované formě (dvojice, dvě koule do osmi), Klára s Petrem hráli dva (také vítězně) ale byl to první a poslední petanque na tomto zájezdu, turnaj byl následně zrušen. A tak jsme nemohli navázat na loňské úspěchy z Robionu.
6.8.2008
Balíme a přejíždíme do kempu v Ranspachu, který je trochu níž, cca 400 m/m. Stavíme stany, obědváme a vyrážíme směr Grand Ballon. Stoupáme po asfaltce a pak po kamenité cestě v lese až do 1176 m/m. Jsme kousek od vrcholu ale prý tam pojedeme zítra. A tak jedeme hřebenovkou na druhou stranu. Cestou se zastavujeme v „hospodě“, mají sice jen pití (lahváče) ale za super cenu. Pivo 0,66 l za 2.50, litrová limonáda dokonce za 1 euro.
Jedeme dál po hřebenu, začínají drobné defekty. Šárka má měkké kolo ale stačí nafouknout a zase docela drží.Pak musíme chvíli čekat, Kryštofovi se povolila kazeta. Další defekt měla Klára, prasknul drát zadního kola ale nic se neděje, v klidu může jet dál. A tak v klidu dojíždíme s kopce a po rovině do kempu. Vhodný drát do Klářina kola nikdo nemá a tak to musí vydržet bez něj. Nakonec je jich tam stále ještě dost.
7.8.2008
Změna plánu, většina jede na Alsaský Ballon. Škoda, že jsme včera na Grand Ballon nedojeli, mohli jsme ho mít z krku. Ale je to dost daleko a tak my s Pavlem, klukama, Gábinou a Ondrou vyrážíme auty až do Thillotu a vydáváme se na pohodovou vyjížďku po zrušené železniční trati. V Remiremontu se občerstvujeme v restauraci Heineckenem a Baronem a pokračujeme do Cornimontu.
Až sem je to cca 50 km, převýšení necelých 100 m. Zde se oddělujeme a jedeme zpět asi 10 km přes sedlo (stoupáme asi 200 m) po hlavní silnici, ostatní se vydávají bajkovkama přes kopec lesem. Zpět jedeme autem přes Alsaský Ballon, počasí se začíná kazit a fouká dost vítr a tak už tu ani nevystupujeme a jedeme dál. Přijíždíme do kempu a divíme se, že tu ostatní ještě nejsou. A dlouho ještě nepřijíždějí. Nakonec jim přejezd trval přes tři hodiny, cesty byly špatně značené a pořádnou mapu neměli. A tak jsme o nic nepřišli. Zjišťujeme však, že nás náš milý stan začíná opouštět. Přelomil se jeden prut stanu a kopule je jaksi zhroucená. Spravujeme to pomocí stanového kolíku a lepenky ale za chvíli zjišťujeme, že nám to protrhlo stan. Už je chudák celý vetchý a tak jsme rádi, že nám Petr půjčuje plachtu. Celou noc leje jako z konve ale plachta nás spolehlivě ochránila.
8.8.2008
Počasí je mizerné, Nebožtící již jedou domů (plánovaně) a ostatní se houfně přidávají. Váháme, co dělat a nakonec se rozhodujeme zabalit ale ještě nejet domů. A tak pokračujeme s Pavlem, Vaškem a Gábinou ještě jednou do Colmaru ale před tím ještě musíme do Decatlonu. A opět hodina na nákup nestačí. V Colmaru je problém zaparkovat, na velkém parkovišti se uplatňuje metoda „Chyť si svého řidiče“. Musíš dávat pozor, kdo se na parkoviště blíží a hlavně, zda vypadá jako řidič a pak ho autem sledovat až k jeho autu. Nakonec se nám všem podařilo zaparkovat a tak můžeme do města.
Cestou nás Gábina zve na návštěvu jejich francouzských přátel a tak nabídku přijímáme. Projíždíme ještě Selestat ale už nezastavujeme a pokračujeme do kempu ve Villé. Protože náš stan je ve špatné kondici a počasí nejisté, rozhodujeme se, že budeme spát před kempem v autě. Po sedmé vyrážíme k Daniel a Elizabeth do Urbei a zde trávíme příjemný večer, grilujeme ryby, kuřecí křidélka po indicku, mexicku a provensálsku, vepřové maso a to vše mezi několika chody salátů, tabure, sýrů a domácí polévky. I něco aperitivu, vína a digestivu popili a tak nás před půlnocí mladí řidiči (Pavel a my to tak máme zařízené) odvezli zpět do kempu. Loučíme se s ostatními a náš alsaský výlet končí.
9.8.2008
V půl sedmé vyrážíme na cestu domů, ještě chceme něco nakoupit v nějakém SUPER U poblíž Štrasburku. Bohužel tam se nám to moc nedaří, v okolí dálnice nic není. A tak sjíždíme a v jedné z vesnic za Štrasburkem se nám to daří. Doplňujeme hlavně víno a vyrážíme domů. Cesta je zcela bez problémů, nikde žádná zácpa a tak jsme ve dvě odpoledne na hranicích.
Tak kam to bude příště?
